Jistý Ondřej Kolář si 11. října 1914 do svého deníku poznamenal: “Rus tam strašně bil granáty. Jeden dům uhodili do štítu. [Tam,] co jsme před chvilkou byli, byla sedmá setnina. Bylo jich asi 30 hned mrtvých, a 28 raněných.” Jedná se o střípek jednoho lidského příběhu z milionu a půl osudů Čechů, kteří byli zataženi do víru 1. světové války. A přestože je žactvu 8. tříd téma velké války při výuce přibližováno skrze takové historické prameny, jakými jsou i osobní vzpomínky, deníky a korespondence vojáků, není nad osobní prožitek a zkušenost. S částí žákyň a žáků 8. tříd jsme proto využili jedinečné příležitosti a ve čtvrtek 29. 5. 2025 navštívili Legiovlak a Armádní muzeum.

 V Legiovlaku, který je rekonstrukcí a prezentací obrněného vlaku používaného čs. legiemi v Rusku k obsazení Transsibiřské magistrály při válce proti bolševikům, nás provedl průvodce v uniformě čs. legionáře. Ukázal nám vozy obytné (těplušky), velitelské, nemocniční, poštovní, krejčovský, kovárnu i obrněný vůz s kulomety a dělem. Ke všem částem měl zajímavé a konkrétní postřehy a historky.

 V Armádním muzeu na Žižkově nás čekal vzdělávací program v prvoválečné expozici. Žáci a žákyně ve skupinách pátrali po příbězích a osudech nejen čs. legií v Rusku a Francii, ale i žen, které po mužích zůstaly a musely zastupovat jejich práce, členů domácího odboje a Čechů, kteří narukovali do armády Rakouska-Uherska, jakým byl i třeba na začátku zmíněný Ondřej Kolář. Nejpoutavější z celé expozice byla rekonstrukce zákopů, kterými žákyně a žáci za zvuků kulometné palby, výstřelů, záblesků a dýmu procházeli, přičemž si prohlíželi kryty vojáků s raněnými, ubytováním i přípravu vojáků k útoku s bodáky.

 S památkou vzpomínáme na všechny předky, kteří se účastnili Velké války. Na ty, kteří hrdinně vybojovali samostatnost Československu v legiích, i na ty, kteří bojovali a umírali za Rakousko-Uhersko, jehož byly České země součástí.

Jakub Machek, vyučující dějepisu

Powered by Froala Editor