REPORTÁŽ naší bývalé žákyně o distanční výuce v 5. třídě naší školy

Na Základní školu Mládí jsem sama chodila. Tři roky byla mojí třídní učitelkou Markéta Líznerová.  V tomto roce učí 5. třídu. Jak nyní probíhá v její třídě on-line výuka? Jaká je spolupráce s dětmi? A jaké to je být ve škole bez dětského křiku? To vše se dozvíte v následující reportáži.

Je pátek 27. listopadu ráno a jedu cestou, kterou jsem v minulosti jezdila devět let. Vybavuji si, jak jsem v deváté třídě říkala, jak se už těším až nastoupím na střední školu. Puberta se mnou od sedmé třídy házela a já měla typické pubertální řeči o tom, že jsou tam všichni nevyspělí a už mě nebaví chodit na stejnou školu jako malé děti. Nyní bych nejraději svému starému já dala pár facek, protože na svou ZŠ mám opravdu hezké a nezapomenutelné vzpomínky. Mrzí mě, že jsem si to dříve neuvědomovala.

Letošní páťáci si on-line hodiny zkusili již minulý školní rok. Učitelé této školy se distančně učit nebáli a s žáky se učili zprvu přes aplikace WhatsApp, někteří zkusili Zoom a pak celá škola ujednotila distanční vyučování v MS Teams, které jsou v češtině, a tak není pro nikoho problém se v aplikaci orientovat.

Jelikož se děti učí on-line prozatím naposledy, mají speciální den. S třídní jsou domluvené, že se budou učit v pyžamech, mít upravenou výuku a na konci vyučování se bude hlasovat, kdo má nevtipnější spací úbor.

Je osm hodin a začíná první vyučovací hodina. Děti se postupně připojují do schůzky v Teams, každý zdraví a už jen podle tónu hlasu je poznat, že se na netradiční výuku velmi těší. Vypadá to, že se všichni připojili a třídní každého zvlášť pozdraví. Úplně jsem zapomněla, jak zdrobněle se na prvním stupni dětem říká. Zaslechla jsem oslovení Týnko, Davčo, Víťo, Fildo, Adri, Máťo... 

Jako první je v plánu matematika. Žáci měli za úkol připravit si své vlastní slovní úlohy. „Tak, kdo začne?“ ptá se učitelka třídy. Celkem se v hodině řeší čtyři úlohy a já jsem velmi překvapená z toho, jak jsou promyšlené a zajímavé. Nejvíce mě zaujala tato úloha: „Kombinéza stojí 100 Kč a vyrobí se z ní 20 roušek. Kalhoty jsou za 80 Kč a z nich je 15 roušek. Triko stojí 50 Kč a je z něj vyrobeno 10 roušek. Na čem se vydělá nejvíce?“ Pokud si úlohu spočítáte, vyjde vám odpověď, že nejvíce se vydělá na kalhotách. Pozor, je to chyták, na který jsem sama nepřišla. Správná odpověď je, že nejvíce se vydělá na triku, protože přes kombinézu ani kalhoty se nedá dýchat. Přiznávám, že v jejich věku bych podobnou úlohu nevymyslela.

„Tato třída je opravdu bezvadná. I co se distanční výuky týče. Děti jsou velmi zvídavé, rády se učí nové věci, a dokonce se mě často ptají, kdy už konečně budou psát test, že by si ho rády napsaly,“ popisuje třídní učitelka. Všimla jsem si, že ve výuce jsou velmi aktivní, nebojí se na cokoliv zeptat, přihlásit se nebo i někoho opravit. Nestydí se někomu říct, aby si vypnul mikrofon. Prostě mě celkově jejich spolupráce nadchla.

Na minutu přesně začíná hodina češtiny, netradičně spojená s výtvarkou. Žáci dostávají za úkol namalovat podle své fantazie vesničku „Hajany,“ kde se musí vyskytovat škola, dům, kostel, ulice a obchody. Další úkol už patří spíše do češtiny. „Neumí moc popisovat cesty, a proto jsem vymyslela, že slovy popíšou cestu od domečku do školy – kam zahnou, na co narazí a koho potkají.“ 

Než se děti pustí do psaní, společně si ještě zopakují pravidla pro psaní velkých písmen i měkkého a tvrdého i/y.

„V mé vesničce najdeme školu Spaní, která se nachází v ulici Školská. Když půjdeme dále, objevíme kouzelný les Chrápač. Dále je tam ulice Lesní, tam je můj dům Hajánek, vedle kterého je obchod u Spáče,“ popisuje svou vesničku Hajany jedna žákyně. 

Po zábavném úkolu přichází na řadu literatura. „Na každý měsíc mají jednu knihu. Teď si měly doma najít jakoukoliv encyklopedii, projít si ji a najít dvě zajímavosti, které řeknou v hodině.“

„Kakao v čokoládě nám způsobuje pocit štěstí a člověk, který má málo lásky, konzumuje hodně čokolády,“ říká žákyně. Děti řekly spoustu zajímavých věcí. Bylo vidět, že je hledání informací a jejich sdílení se spolužáky bavilo.

Pomalu se schyluje ke konci vyučování a přichází na řadu vyhlášení nejvtipnějšího oděvu na spaní. Vyhrává chlapec, který má na sobě noční košili a čepici na spaní s bambulí.

Paní učitelka se s dětmi loučí a všichni se těší, že už se další týden uvidí konečně ve škole.

Distanční výuka z pohledu učitelky 1. stupně ZŠ

„Vzdělávání přes počítač je sice náročné pro všechny strany – pro mě, žáky i rodiče, ale děti jsou nyní mnohem samostatnější. Když je zradí technika, musí problém vyřešit. V takové situaci se spoustu dětí rozbrečí nebo se začne vztekat, ale troufám si říct, že má třída si umí dobře poradit. Nebojí se požádat někoho o pomoc, a to je u dětí na prvním stupni vzácná věc,“ sděluje mi paní učitelka na konci našeho setkání.

Eliška Setikovská, nyní studentka Gymnázia Jana Palacha v Praze

Powered by Froala Editor